"Nevíte, kam se poděl potom?"

"Nemám tušení. Už se neukázal, takže nevím, kde byl. Setkal se tu se spoustou mých kamarádů, ale já se nikdy nesetkal s žádným z jeho, takže vo něm vlastně vím hrozně málo."

Björk vstal, šel k zrcadlu, které viselo na zdi, a začal se česat.

"Víte, kdo to udělal?" zeptal se: "Myslím to v tom autobuse."

"Ne," odpověděl Rönn. "Ještě to nevíme."

Björk si přes hlavu přetáhl svetr.

"Musím se převlíct," řekl. "Čeká mě jedna holka."

Rönn vstal, vzal papírovou tašku a chystal se k odchodu.

"Tak tedy nemáte tušení, kde se zdržoval po osmém říjnu?" zeptal se ještě jednou.

"Říkám vám, že ne."

Mladík vytáhl ze skříně vypranou košili a strhl z ní papírovou pásku prádelny.

"Vím jenom jedno."

"A to?"

"Že pár týdnů před tím, než ode mě odešel, byl hrozně nervózní.

Jako uštvanej nebo tak nějak."

"A nevíte proč?"

"Ne, to nevím."

Když se Rönn vrátil do svého prázdného bytu, šel do kuchyně a vysypal obsah nákupní tašky na kuchyňský stůl. Pak vzal opatrně jednu věc za druhou, všechno důkladně prohlédl a zase pouštěl zpátky do tašky.

Byla tam stará puntíkovaná čepice se štítkem, jedny spodky, kdysi zřejmě bílé, pomačkaná kravata s červenými a zelenými proužky, pásek lemovky se žlutou mosaznou sponou, dýmka s rozkousanou troubelí, jedna rukavice z vepřovice s vlněnou podšívkou, jeden pár žlutých krepsilonových ponožek, dva špinavé kapesníky a zmačkaná světle modrá popelínová košile.